Tučňák císařský je největší známý druh tučňáka, který může dosahovat velikosti 100 až 120 centimetrů (samci) a 100 až 110 centimetrů (samice) a hmotnosti až 50 kg. Tučňák císařský je společenský druh, který žije v koloniích čítajících 500 – 20 000 párů. Tučňáci loví ryby, sépie a korýše. Pod vodou nejsou příliš rychlí, dosahují rychlosti 6 až 8 km/h.

Námluvy tučňáků císařských začínají v březnu a v období od května do července, v temné antarktické zimě, snáší samice jediné vejce, které váží přibližně 450 gramů. Hnízda si tučňáci nestavějí, protože nemají z čeho. Aby uchránili vejce před promrznutím, pokládají si je na nohy a překrývají zvláštním záhybem kůže z břicha. Každému předání vejce mezi rodiči předchází složitý rituál, při kterém oba tučňáci stojí proti sobě se zobáky vztyčenými vzhůru a křičí. Asi po dvou týdnech samice svěří vejce samci a vydá se na cestu k moři. Samec zahřívá vejce ještě dalších 40 až 50 dní. Celkem trvá inkubační doba 62 až 67 dní. Všichni starostliví otcové se tisknou těsně k sobě, aby se alespoň trochu zahřáli. Krátce před vylíhnutím mláděte se samice vrací zpět a přináší ve voleti až 5 kg potravy. Když se samec dostane k hnízdišti trvá mu několik hodin než se dostane ke své samičce. Samice začnou vydávat zvuky, které rozpozná jenom sameček. Podobné zvuky vydávají mláďata. O mláďata se starají ještě přibližně 115 dní.

Tučňáci se dožívají průměrného věku 20 let.

Loví ve vodách pod mořskou hladinou – ta se téměř vaří, když tučňáci zaútočí na hejna ryb. Loví přiměřeně menší kořist, menší ryby a hlavonožce, hlavně korýše a krill.

Tučňáci jsou významnou součástí potravního řetězce. Ve vodě jim hrozí nebezpečí od tuleňů, lachtanů, žraloků a kosatek, a proto jsou velmi ostražití. Tučňáci mají hluboce vrozeno, že jim na souši nebezpečí nehrozí, a chovají se podle toho. Hnízdí v blízkosti lidských stanic. Někteří lidé jim neubližují, ale někteří je loví na maso nebo tuk, ze kterého dělají olej. Nejvíce jsou na souši ohrožena vejce a mláďata. Mezi ptáky tam patří Chaluha velká, Buřňák obrovský, Racek dominikánský nebo Štítonos bílý. Jediným vážným nebezpečím, při kterém přichází o život mnoho tučňáků je počasí, ať silné sněhové vánice nebo dlouhotrvající silné mrazy.

 

Dosahuje výšky kolem 30 - 50 cm a váhy až 5 kg. Typickým znakem tučňáka kroužkového je bílý kroužek okolo oka.Vyskytuje se v mořích okolo Antarktidy. Hnízdí ve velkých koloniích na pobřeží Antarktidy a na ostrovech Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje a na malém Haswellově ostrově.Samice snáší 2 vejce na kterých sedí oba rodiče. S krmením mláďat se taktéž oba pravidelně střídají.Hlavní část jeho potravy tvoří kril, ale kromě toho se živí i sépiemi, různými dalšími druhy měkkýšů a loví také malé ryby.

Tučňák nejmenší je tučňákem skutečně nejmenším a zároveň tzv. "nočním". Přes den je buď na moři nebo v podzemním hnízdě, ze kterého vychází nebo se do něj vrací až za soumraku.

Tito ptáci měří asi 35 až 40 cm a váží 1,1 až 1,6 kg. Samec má o něco větší hlavu a mohutnější zobák, bývá i nepatrně větší. Jejich tmavý "šat" na hlavě, zádech a křídlech má modravý nádech, proto se mu říká i modrý tučňák. Obličej a krk jsou světle šedé, spodní část těla i ploutvovitých křídel jsou bílé. Oči má stříbřitě šedé.

Živí se převážně rybami (dlouhými 10 až 35 mm), malými hlavonožci a občas korýši. Potápí se průměrně do hloubky 30 m, pod vodou zůstává asi 25 sekund, plave rychlostí až 6 km/hod, potravu polyká pod vodou. Neloví ve skupinách, zdržuje se od pobřeží ve vzdálenosti do 25 km. Jeho průměrná délka života je 6,5 roků. V porovnání s ostatními druhy má pomalý metabolismus.

Jsou zvláštní svým rodinným životem v podzemní, v norách. Mimo období hloubení nor jsou ke spatření pouze v noci, kdy se vracejí nebo odcházejí do moře. V průběhu dne jsou na lovu nebo spí v noře. Ochraňují takto svá vejce, mláďata i sami sebe před většinou predátorů a nejsou při hnízdění vystaveni zvýšeným teplotám s nástupem léta na jižní polokouli

 

Tučňák žlutooký je druh tučňáka původem s Nového Zélandu. Dříve se myslelo, že je blízký příbuzný tučňáku nejmenšímu. Podobně jako většina ostatních tučňáků, je převážně rybožravý.Jedná se o poměrně velkého tučňáka, který je v průměru dlouhý 75 cm a váží asi 6,3 kg.Tučňák patagonský

Tučňák patagonský je po tučňáku císařském druhým největším tučňákem a zároveň představují jediné dva zástupce rodu Aptenodytes. Tučňák patagonský dorůstá hmotnosti až 21 kg a délky těla 95 cm.

Tučňák patagonský (ani tučňák císařský) si na rozdíl od ostatních druhů nestaví hnízda. Hnízdí v období antarktického léta (tzn. od našeho listopadu do dubna). Při námluvách lákají samci samici troubením se zdviženu hlavou. Pokud ta má zájem, následuje ho, zatímco samec kývá hlavou ze strany na stranu.

Na výchově mláděte se účastní oba rodiče. Ihned poté, co snese samice vejce, samec si je překutálí na nohy, které jej izolují od chladné země, a překryje jej kožním záhybem, který nemá v místě kontaktu s vejcem peří, aby dodával potřebné teplo. V sezení na vejci se oba rodiče střídají zhruba v pětidenních intervalech. Mládě se líhne po 52 až 55 dnech.

Rodiče se střídají i v krmení mláděte. Mládě do konce dubna přepelichá do druhého prachového peří a přibere na hmotnost kolem 11 kg. V té době dochází k nástupu zimy, snížení množství potravy v moři a odchodu rodičů z hnízdní kolonie.

Je po tučňáku císařském druhým největším tučňákem a zároveň představují jediné dva zástupce rodu Aptenodytes. Tučňák patagonský (ani tučňák císařský) si na rozdíl od ostatních druhů nestaví hnízda. Hnízdí v období antarktického léta (tzn. od našeho listopadu do dubna). Při námluvách lákají samci samici troubením se zdviženu hlavou. Tučňák patagonský dorůstá hmotnosti až 21 kg a délky těla 95.cm.

 

 (Eudyptes schlegeli) je středně velký zástupce čeledi tučnákovitých obývající vody obklopující Antarktidu. Způsobem života i vzhledem se velice podobá tučnáku žlutorohému (Eudyptes chrysolophus), ale obličej a bradu má na rozdíl od tohoto druhu bílé. Dorůstá výšky kolem 70 cm a hmotnosti zhruba 6 kg. Tučňáci královští se množí pouze na ostrově Macquarie a stejně jako ostatní druhy tučnáků tráví i tučňáci královští velkou část svého života v moři. Až do dnešní doby se stále spekuluje o možnosti, že by mohl být tučňák královský jedním z poddruhů tučňáka žlutorohého. Je známo, že se mezi sebou tyto druhy kříží, ačkoli je to poměrně neobvyklá záležitost a několikrát byl zaznamenán i případ, že v přírodě žily páry tvořené zástupci obou druhů.

Tučňák královský se živí krilem, rybami a množstvím jiných vodních bezobratlích. Hnízdí na plážích nebo na holých svazích pokrytých nejrůznější vegetací. Hnízdo si staví v podobě mělké díry v písku, kam pokládá rostliny a kameny. Stejně jako ostatní druhy tučňáků je i tento druh vysoce koloniální a hnízdí v obrovských skupinách, které se mohou rozprostírat i na území větším jak jeden kilometr. Období rozmnožování začíná s příchodem září, ale plně rozprouděné je až během října. Samice klade 2 vejce, ale obvykle přežije jen jedno mládě. Samice ihned po nakladení vajec odchází do moře lovit potravu, kdežto samec vejce udržuje v teple, drží je na horní ploše nohou a pod kožními záhyby na břiše. Samec v tomto období nepřijímá potravu, ale žije pouze z tukových zásob svého těla.

 

Jsou to poměrně malí tučňáci, měří asi 55 cm a váží okolo 2,5 kg. Shora mají barvu modro černou, zespodu bílou. Po stranách čela mají zlatavou chocholku z dlouhých pírek, které jim po stranách spadají za oči. Uprostřed čela je černá vztyčená chocholka. Zobák mají mohutný, červenohnědé barvy. Jsou ze všech tučňáků nejagresivnější, bojují o místo a chrání svá vejce v hnízdě na přeplněném hnízdišti před konkurenty. Snaží se soupeřovou hlavu zachytit pod křídlo a vyvrátit ho, bojují spolu také silnými zobáky. Průměrná délka života je 10 let. Stravou je téměř převážně krill doplňovaný drobnými hlavonožci a korýši.Po návratu na hnízdiště, nejdříve se z moře vracejí samci, se vytvoří hnízdící páry ze stejných jedinců jako v předešlém roce a samec započne se stavbou jednoduchého hnízda. Samice po neodmyslitelných námluvách s tokáním předcházejícím páření snese s odstupem několika dnů většinou dvě vejce, z nichž prvé bývá mnohem menší než druhé. S počátku si jednotlivé páry vejce navzájem kradou z hnízd, později však většina sedí jen na jednom, větším.

 

Tučňák uzdičkový je až 68 cm vysoký a váží kolem 4,5 kg. Má tmavý ocas, hřbet, vrchní stranu ploutví, temeno a zobák. Břicho, hrdlo, spodní část ploutví a z části i hlavy má bílé, končetiny růžové. Snadno jej rozeznáme podle úzkého černého pruhu táhnoucího se od temena pod zobák a zpět a připomínajícího uzdičku (odtud český název). Samec ani samice se od sebe zároveň zbarvením ani velikostí nijak viditelně neliší.